Na první lekci argentinského tanga se obvykle dozvídáme, že existují dva typy objetí. Otevřené a uzavřené. Časem se dozvíme i jak a kdy jedno či druhé využívat. Mimo tuto otevřenost či uzavřenost existují i něco jako nepsané styly v objetí, které jdou ruku v ruce se stylem tance. A protože jsem jich sama několik během své taneční praxe vystřídala, chtěla bych se s Vámi podělit o to, jaké nejběžnější styly objetí existují a jaké mají svoje výhody a nevýhody.
Objetí ala Noelia Hurtado
Začneme natěsno. Noelia, ač byla „vychována“ před vstupem na tango nebe v čistém klasickém saloním stylu, prorazila mezi mladými tanečníky svým ultra uzavřeným držením, ve kterém je ale schopna odtančit i prostorově náročné figury.
Technicky objetí vypadá tak, že partnerka je téměř v paralelní pozici k hrudníku partnera, objímá ho celou paží, sdílí s ním osu a občas také menší, ale pro partnera zřetelnou část své váhy. Při vstupu na parket jakéhokoliv evropského tango maratonu uvidíte toto objetí skoro všude. Důvod je jasný, hodně těsný a intimní kontakt prohlubuje taneční zážitky a přátelství. Když obejmout, tak pořádně. Skvělé pro prostorově omezené pohyby a přeplněný parket.
Na co si u tohoto supertěsného objetí dát pozor. Všimněte si, že levé rameno ženy je výše než pravé a navíc nemá možnost se volně pohybovat. Toto může produkovat napětí v pažích a tenzi, kterou přenesete na partnera, uzamčení pohybu ramene a následné nesnáze při různých figurách. Měly byste být neustále ve střehu a připravené objetí uvolnit, kdykoliv se partner rozhodne tančit cokoliv jiného než chůzi, ocho cortado, cross atd. Když nejste zvyklé objetí uvolňovat a znovu uzavírat nebo tančíte s neznámým partnerem můžete mít problém. Pozor také na loktík trčící do prostoru, ani nespočítám kolikrát jsem já nebo taneční partner takovým zbloudilým loktem dostala.
V tomto držení jsem tančila střídavě několik let, ale znovu jsem ho opustila právě kvůli nepraktičnosti a také kvůli vzhledu.
Objetí ala Maria Ines Bogado
Maria je ikonou současného stylu tango salon a jejími učiteli byli neméně slavní maestros minulé generace. Objetí v salónním stylu je uvolněné, velmi elegantní a funkčí.
Levá ruka ženy kopíruje úhel ruky muže a dlaň spočívá na jeho lopatce. Obě ruce má žena ve stejné výšce a úhlu, ramena i lokty mají naprostou volnost v pohybu. Postavení těl není kolmé, ale je k sobě do písmene „v“, které se otevírá na pravou stranu z pohledu ženy, na levou z pohledu muže. Dotýkají se jen na jedné straně hrudníku.
V našich zeměpisných šířkách se tento styl objetí moc nevidí, ale na milonze v Buenos Aires byste na něj určitě narazili velmi často. Pokud jste ho nikdy nezkoušeli, může být první pokus pocitově rozpačitý, ale lze mu brzy přijít na chuť. Onu těsnost v držení zařizuje hlavně partner rukou, kterou objímá ženina záda, žena sama nemůže těsný kontakt tolik ovlivnit.
Uvolňování a utahování objetí v závislosti na prostové náročnosti fugur je snadné a nevyžaduje tolik soustředění jako držení ala Noelia. Díky volnějšímu pohybu ramen a loktů se může stávat, že v některých figurách tanečnice neudrží lokty před tělem a propadne se v hrudníku dopředu. To vidím asi jako jediné úskalí tohoto typu objetí, které se dá ale eliminovat tréningem techniky a postavení těla.
Toto je objetí, které aktuálně znovu používám a pravděpodobně u něj už zůstanu. Vyhovuje mi, že můžu naprosto zrelaxovat ramena a plynule reagovat na změnu dynamiky různých figur za zachování uvolněnosti. Plus symetrické postavení paží vypadá při tanci mnohem víc elegantně.
Objetí ala Roxana Suarez
Roxanu asi nemusím dlouze představovat, je to jedna z mých nejoblíbenějších tanečnic. Je hravá, ženská a originální. Její styl objetí by se dal popsat jako kombinace tradičního salonního a těsného objetí. Zkrátka něco na půl cesty. I Roxana byla trénována původně v čistě tradičním stylu.
Postavení těl do „v“ je stejné jako u stylu ala Maria, ale pravá dlaň se nachází někde uprostřed zad partnera, předloktí je ve vodorovné poloze. Na první pohled se zdá objetí hodně uzavřené, ale na druhý pohled zjistíte, že je v něm dostatek prostoru a přesun k zcela otevřenému držení v případě potřeby, není tak náročný.
Nevýhodu vidím ve zvýšené poloze ramene levé ruky partnerky a tudíž náchylnosti k napětí v paži a potřebě přesunovat ruku po zádech partnera i když už po kratší dráze než je tomu u těsného uzavřeného objetí. I s tímto kompromisním řešením jsem nějakou dobu experimentovala.
Objetí ala Juana Sepulveda
Juanu a jejího partnera věřím také není třeba dlouze představovat. Oba stáli u počátku stylu tango nuevo, nového moderního a vzdušného stylu v tangu, který se vyznačuje efektními a prostorově i technicky náročnými figurami.
Z toho důvodu není objetí v tomto novém tango stylu objetím v pravém slova smyslu, ale spíše tanečním držením. Těla se nedotýkají, partnerka drží partnera za paži levou rukou, tedy už primárně v maximálně volném držení, které obvykle nemění a nebo jen ojediněle v případě chůze. Volné taneční držení uvidíte často na show, vystoupeních scénického tanga a všude tam, kde tančníci tančí vemi náročné, popř. rychlé figury, které se v běžném objetí nedají pohodlně zatančit.
Volné držení tanec obecně značně usnadňuje, ale za oběť padne intimita a kontakt s tělem partnera. Nutno podotknout, že tento styl držení není na běžných milongách v Buenos Aires k vidění, protože vyžaduje mnohem víc prostoru k tanci a toho se tam spíše nedostává. Dalším faktorem je aktuální nízká popularita tohoto nového stylu. V Evropě a USA, bych řekla, je to s tou oblibou přesně naopak. Já toto objetí využívám jen např. v kontinuálním giru nebo jeho kombinacích, protože mi umožňuje udržet dynamiku figury a zároveň protiváhu partnera, který je těžší než já.
Objetí v tangu je nejdůležitější, ale bohužel snadno přehlédnutelný faktor. Věřím, že po přečtení toho článku si začnete prohlížet páry na milonze o trochu víc. Každý jsme originál a je důležité, abychom během svého tanečního vývoje našli to svoje nejpohodlnější, funkční objetí. Je v pořádku měnit různé styly, hledat a zkoušet, co nám vyhovuje nejvíc.
Napsala: Sára
